| PLANETA URAN |
Poté, co se považoval za jednu z nevýrazných planet, byl Uran odhalen jako
dynamický svět s některými z nejjasnějších mraků ve vnější sluneční soustavě,
obklopený 11 prstenci. Uran byl první planeta nalezená s pomocí dalekohledu,
objevena v roce 1781 astronomem Williamem Herschelem. Sedmá planeta od Slunce
je od něj tak vzdálená, že jí trvá 84 let, než ho jednou oběhne. Planeta Uran
nemá žádný pevný povrch, je jedním z plynných obrů (ostatní jsou Jupiter,
Saturn a Neptun).Atmosféra Uranu se skládá převážně z vodíku a helia s malým množstvím metanu a stopami vody a amoniaku. Modro-zelenou charakteristickou barvu Uranu způsobuje plyn metan. Sluneční záření je odráženo od Uranu jeho vrchní oblačností, která leží pod vrstvou metanu. Vzhledem k tomu, že odrážené sluneční záření prochází zpět přes tuto vrstvu, metan pohlcuje červené světlo, a propouští modrou část, což způsobuje jeho charakteristickou modro-zelenou barvu, kterou běžně vidíme. Detaily planetární atmosféry jsou velmi obtížné viditelné ve viditelném spektru světla. Naprostá většina (80 procent nebo více) hmotnosti Uranu je obsažena v širokém tekutém jádře, skládajícím se převážně z 'ledových' surovin (voda, metan a amoniak), s rostoucí hustotou materiálu směrem k nitru planety. V roce 1986 sonda Voyager 2 pozorovala slabé náznáky oblačnosti v jižních zeměpisných šířkách foukající na západ rychlostí 100 až 600 km za hodinu. V roce 2004 Keckova observatoř na Havaji použila pokročilejší optiku a zachytila velmi podrobné snímky planety Uran při průchodu v jednom z jeho ročních období. Uranova osa rotace je téměř rovnoběžná s jeho rovinou oběhu kolem Slunce v
porovnání s ostatními planetami v naší sluneční soustavě. Jeho neobvyklá
pozice je pravděpodobně následek dávné kolize s tělesem o velikosti jako
planeta samotná kdysi v ranné historii sluneční soustavy, která zřejmě
radikálně změnila směr Uranovy rotace. Navíc magnetické pole Uranu je
zvláštní tím, že se jeho střed nenachází ve středu planety, ale je vychýleno
téměř 60° od osy rotace. Pravděpodobně je vytvářeno pohybem v relativně
mělkých hloubkách pod povrchem Uranu. Jelikož Neptun má podobně umístěné
magnetické pole, lze předpokládat, že tento jev není následkem výchylky osy.
Magnetosféra je zkroucena rotací planety do dlouhého vývrtkovitého tvaru
vzadu za planetou. Zdroj magnetického pole je neznámý, o dříve předpokládaném
elektricky vodivém extrémně stlačeném oceánu vody a amoniaku mezi jádrem a
atmosférou se nyní totiž soudí, že neexistuje. Na rozdíl od magnetického pole
Země, Jupiteru a Saturnu, jsou oblasti magnetických polí na Uranu (a také na
Neptunu) velmi nepravidelné. Uranovo magnetického pole je přibližně 48-krát
silnější než Zemské. Přestože je Uran nakloněný na bok, zkušenosti za posledních 20 sezón ukazují,
že rozdíly teplot na letních a zimních stranách se výrazně neliší, protože je
planeta tak daleko od Slunce. Blízko vrchní oblačnosti je teplota na Uranu
-216 stupňů Celsia.Vzhledem k planetární neobvyklé orientaci jsou Uranovy prstence kolmé k jeho oběžné dráze kolem Slunce. Deset vnějších prstenců jsou tmavé, tenké a úzké, zatímco jedenáctý prstenec je široký a rozptýlený uvnitř ostatních. Uran má 27 známých měsíců, pojmenované většinou postavami z děl Williama Shakespeara a Alexandra Popa. Miranda je zvláštně vypadající Uranův měsíc, je jako kdyby byla vytvořena z náhradních dílů. Vysoké útesy a zlomová údolí na tomto měsíci mohou indikovat částečné tání nitra s občasným vyvrhováním ledového materiálu na povrch.
|
|
|
|
Zdroj: NASA |