PLANETA NEPTUN |
Neptun je osmá planeta od Slunce a byl první planeta nalezená pomocí
matematické předpovědi, spíše než prostřednictvím pravidelných pozorování
oblohy. (Galileo ho zaznamenal jako pevnou hvězdu během pozorování se svým
malým dalekohledem v roce 1612 a 1613.) Když se zjistilo, že Uran neobíhá
přesně jako astronomové očekávali, francouzský matematik Urbain Joseph Le
Verrier navrhl možnou pozici a objem jiné dosud neznámé planety, která by
mohla způsobit pozorované změny na Uranově oběžné dráze. Po ignoraci
francouzských astronomů poslal Le Verrier své předpovědi Johannu Gottfriedovi
Galleimu do berlínské observatoře, který našel Neptun hned první noc při svém
hledání v roce 1846. O 17 dní později byl objeven také jeho největší měsíc
Triton. Neptun je vzdálený téměř 4,5 miliardy km od Slunce a oběhne ho jednou za 165 let. Je neviditelný pouhým okem, protože je extrémně vzdálený od Země. Zajímavé je, že kvůli neobvyklé eliptické oběžné dráze Pluta je Neptun aktuálně skutečně nejvzdálenější planeta od Slunce na 20-leté období, a to za období každých 248 pozemských let. Hlavní osa magnetického pole Neptuna je skloněna asi o 47 stupňů vzhledem k rotační ose planety. Stejně jako Uranova, jehož magnetická osa je nakloněná o 60 stupňů od osy rotace, je Neptunova magnetosféra podrobena divokým výkyvům v průběhu každého otočení díky jeho nesouososti. Magnetického pole Neptunu je asi 27-krát silnější než Zemské. Neptunova atmosféra sahá do velké hloubky, postupně je slučována do vody a jiných 'roztavených ledů' nad těžším jádrem velikosti zhruba jako je Zemské. Neptunova modrá barva je výsledkem přítomnosti metanu v atmosféře. Uranova modro-zelená barva je také výsledkem atmosférického metanu, ale Neptun je více jasný a jasněji modrý, takže tam musí být přítomná ještě další neznámá složka, která způsobuje intenzivnější barvy, které vidíme. Příčina Neptunova namodralého nádechu tak zůstává stále záhadou. Přes svou velkou vzdálenost od Slunce a nízký zdroj přijímané energie, jsou Neptunovy větry třikrát silnější než na Jupiteru a devětkrát silnější než na Zemi. V roce 1989 sonda Voyager 2 zaznamenala pásy velké oválné tmavé bouře na Neptunově jižní polokouli. Tato Velká Tmavá Skvrna hurikánového typu o velikosti naší Země byla pozorována otáčející se v protisměru hodinových ručiček a pohybující se na západ rychlostí téměř 1.200 km za hodinu. Následující obrázky z Hubbleova vesmírného dalekohledu však neukázaly žádné známky Velké Tmavé Skvrny, kterou vyfotografoval Voyager 2. Srovnatelná skvrna se objevila až v roce 1994 na Neptunově severní polokouli, ale zmizela v roce 1997. Voyager 2 také vyfotografoval mraky vrhají stíny na nižší vrstvy oblačnosti, a umožnil vědcům vizuálně změřit výškové rozdíly mezi dolní a horní vrstvou oblak. Planeta má šest prstenců různé tloušťky, potvrzené pozorováním ze sondy Voyager 2 v roce 1989. Neptunovy prstence jsou považovány za relativně mladé a s relativně krátkou životností. Neptun má 13 známých měsíců, z nichž šest bylo objeveno sondou Voyager 2. Největší měsíc Triton obíhá Neptun v opačném směru rotace planety. Triton je nejchladnějším tělesem, které bylo zatím navštíveno v naší sluneční soustavě - teplota na jeho povrchu je asi -235 stupňů Celsia. Navzdory tomuto hlubokému mrazu na Tritonu objevil Voyager 2 gejzíry chrlící ledový materiál, vystupující více než 8 km nad povrch. Triton má tenkou atmosféru, také objevenou sondou Voyager 2, která byla i vidět několikrát ze Země, protože je stále teplejší, i když vědci zatím nevědí proč.
|
Zdroj: NASA |