 Jupiter je největší planeta v naší sluneční soustavě. Má čtyři měsíce velikosti planety a mnoho menších měsíců, které vytváří Jupiteru jakousi formu jeho miniaturní sluneční soustavy. Jupiter se ve složení podobá hvězdě, ale ve skutečnosti by musel být asi 80x větší, aby se stal hvězdou spíše než planetou, jakou je nyní.
7. ledna 1610 s využitím primitivního dalekohledu objevil astronom Galileo Galilei čtyři malé 'hvězdy' nedaleko Jupitera. Ve skutečnosti objevil Jupiterovy čtyři největší měsíce, nyní nazývané Io, Europa, Ganimedes a Callisto. Dohromady tyto čtyři měsíce dnes tvoří soustavu známou jako Galilejské satelity.
Galileo by se divil, co jsme se dozvěděli o Jupiteru a jeho měsících za posledních 30 let. Io je nejvíce vulkanicky aktivní těleso v našem solárním systému. Ganimedes je největší planetární měsíc a je jediným měsícem ve sluneční soustavě, o kterém je známo, že má své vlastní magnetické pole. Pod zmrzlým povrchem měsíce Europa mohou být kapalné oceány. Zmrzlé oceány mohou být také hluboko pod povrchem Callisto a Ganimeda. V samotném roce 2003 astronomové objevili 23 nových měsíců obíhajících tuto obří planetu. Jupiterův celkový počet oficiálně pojmenovaných měsíců tak dnes činí 49. Má tak nejvíce měsíců z planet v naší sluneční soustavě. Četné malé vnější měsíce mohou být asteroidy zachycené obří planetární gravitací.
Celkový počet měsíců je ale nejspíše ještě větší.
 Jupiter je vzhledem podobný gobelínu krásných barev s výraznými atmosférickými rysy. Nejvíce viditelné mraky se skládájí ze čpavku. Voda je hluboko dole a někdy může být viděna přes průhledné skvrny v oblacích. Planetární 'pruhy' jsou tmavé pásy a světlé zóny vytvořené silnými východo-západními větry v Jupiterově horní atmosféře. V těchto pásech a zónách jsou bouřkové systémy, které zuří dlouhé roky. Velká červená skvrna je obří rotující bouřka, která byla pozorována už více než před 300 lety.
Složení atmosféry Jupiteru je podobné Slunci, převážně z vodíku a helia. Hluboko v atmosféře tlak a teplota stoupá stlačováním vodíkového plynu do kapaliny. V hloubce asi třetina z cesty dolů se vodík stává kovovým a je elektricky vodivý. V této kovové vrstvě Jupiteru je mocné magnetické pole generované elektrickými proudy poháněné Jupiterovo rychlou rotací. Ve středu planety je tak obrovský tlak, že může udržovat jádro v pevém stavu z ledu a hornin o velikosti Země.
Jupiterovo obrovské magnetické pole je téměř 20000 krát silnější než u naší Země. Jupiterovu magnetosféru tvoří proudy nabitých částic. Jeho měsíce a prstence jsou uvnitř intenzivních radiačních pásů elektronů a iontů zachycených v magnetickém poli. Magnetosféra, zahrnující tyto částice a pole ve tvaru balónů 1 až 3 miliony kilometrů velkých směrem ke Slunci, vytváří kuželovitý magnetický chvost sahající více než 1 miliardu kilometrů za Jupiter až za oběžnou dráhu Saturnu.
 V roce 1979 sonda společnosti NASA - Voyager 1 objevila kolem Jupiteru k velkému překvapení prstence. Zploštělý hlavní prstenec a vnitřní oblačný prstenec, tzv. halo. Oba jsou složeny z malých, tmavých částic. Třetí prstenec, známý jako pavučinový kvůli jeho průhlednosti, jsou ve skutečnosti tři tenké pstence tvořené mikroskopickými úlomky ze tří malých měsíců: Amalthea, Thebe a Adrastea. Jupiterův prstencový systém může být tvořen prachem vymrštěným impakty meziplanetárních meteoritů do čtyř malých vnitřních měsíců planety. Hlavní prstence pravděpodobně pochází z měsíce Metis. Jupiterovy prstence jsou viditelné pouze při prosvětlení Sluncem.
V prosinci 1995 kosmická sonda společnosti NASA - Galileo vypustila menší sondu do Jupiterovy atmosféry, která provedla první přímá měření v atmosféře Jupitera. Po vypuštění menší sondy Galileo zahájil několikaleté studie Jupiteru a jeho největších měsíců. Když Galileo oběhl po 29-té planetu po její oběžné dráze, přiblížila se k Jupiteru sonda Cassini-Huygens, aby pomocí gravitačního manévru mohla pokračovat dále v cestě k Saturnu. Pomocí těchto dvou kosmických sond byla učiněna souběžná pozorování Jupiterovy magnetosféry, slunečního větru, prstenců, a Jupiterových polárních září.
Animace planety Jupiter
|
Jupiter je největší planeta v naší sluneční soustavě. Má čtyři měsíce velikosti planety a mnoho menších měsíců, které vytváří Jupiteru jakousi formu jeho miniaturní sluneční soustavy. Jupiter se ve složení podobá hvězdě, ale ve skutečnosti by musel být asi 80x větší, aby se stal hvězdou spíše než planetou, jakou je nyní.
